Péče o půdu

Hnojení a péče o půdu

Abychom měli dobrou úrodu a tento stav udrželi mnoho let po sobě, je nutné se o půdu na zahradě dobře starat. Z půdy si rostliny berou živiny potřebné ke svému růstu. Z půdy také čerpají vodu. Obojího musí být dostatek, ale nikoli nadbytek. Ten by naopak vedl ke špatným výnosům, slabým a nemocným rostlinám.

Chemické vlastnosti půdy

Pokud se na složení půdy podíváme z chemického hlediska, pak existují prvky které se musí v půdě nutně vyskytovat (tzv. biogenní prvky). Mezi ty, které rostliny spotřebovávají nejvíce patří vodík, uhlík, dusík, kyslík a fosfor. Právě proto že je rostliny nejvíce využívají, ty musíme doplňovat nejvíce. Ty o něco méně zastoupené, ale ne méně důležité patří sodík, draslík, hořčík, vápník, síra, chlor a železo. 

Mezi stopové prvky, které rostliny potřebují v malém množství pak patří křemík, zinek, nikl, chrom a další. 

Tyto prvky se v přírodě a také na naší zahradě mohou vyskytovat v různých organických či anorganických sloučeninách. Některé jsou pro nás velmi důležité, některé naopak uvidíme neradi a stejně tak i naše rostliny. 

Dále se můžeme na zahradě setkat s různými jedovatými chemikáliemi, těžkými kovy a dalšími nežádanými sloučeninami, o kterých si také něco povíme. 

Živiny můžeme do půdy dostávat různými způsoby, ovšem ne každý může být vhodný. V dnešní době se v zemědělství používá spoustu více či méně šetrných hnojiv, pesticidů, herbicidů a dalších postřiků, které také pronikají k nám na zahradu. Zemědělcům často kvůli nízkým dotacím či nutnosti obdělávání velkých ploch nezbývá nic jiného než tyto přípravky používat. Pro všechny však platí, že by se k použití těchto chemikálií měli přistoupit pouze v nezbytném případě a používat je v přiměřeném množství. Na zahradě, kde je péče o půdu možné provádět mnohem intenzivněji bychom se jim měli spíše vyhýbat. Při dlouhodobém používání totiž hrozí že si půdu můžeme kontaminovat a rostliny i my budeme kvůli tomu trpět.

Fyzikální vlastnosti půdy

Půda se vyznačuje, kromě chemického složení, ještě jejími fyzikálními vlastnostmi. Důležitá je půdní zrnitost, tedy velikost částic v půdě. Mezi půdní typy, které podle zrnitosti můžeme nejsnáze rozdělit jsou tři. Lehké písčité půdy, středně těžké hlinité půdy a těžké, jílovité půdy. 

Pro rostliny má půdní typ velký význam, ovlivňuje totiž, jak dobře půda drží vodu a jak snadno rostlinám do půdy prorůstají kořeny. Do lehkých písčitých půd se rostlinám sice snadno prorůstá, ale mohou trpět suchem, protože půda není schopna zadržovat vodu. Naopak u jílovitých půd platí že se rostlinám těžko do půdy prorůstá a protože půda nepropustí vodu do nižších vrstev, může dojít k zatopení záhonů či hnití kořenů.

Organická a anorganická část půdy

V přírodě existuje neustálý koloběh, jak prvky přecházejí z organických sloučenin na anorganické a naopak. Rostliny přijímají prvky v anorganické formě. Ty přeměňují na různé organické sloučeniny. Naopak, při tlení těla rostliny se postupně organické látky degradují zpět na anorganické. 

Nás bude, z hlediska půdy a doplňování živin, zajímat spíše druhý případ. 

K procesu degradace jsou nezbytné bakterie, které se v půdě běžně vyskytují. Při dobrých podmínkách dovedou tyto drobné organismy velice rychle rozkládat zbytky organické hmoty. Pro tento proces je typické, že se anorganické látky vytvářejí postupně, a tak mohou zásobovat rostliny živinami po celou dobu vegetace. Proto je nutné, abychom v půdě na zahradě měli tuto "živou část půdy" neboli humus zastoupenu v hojné míře. Půdní bakterie nám mohou dodávat rostlinám výživu, to však není jediná jejich funkce. Procesy rozkladu jsou exotermické reakce, vzniká při nich teplo. Typicky to můžeme vidět u rychle hnijící hmoty, u kompostu či hnoje. Na podzim a v zimě se z nich může doslova kouřit, jak odchází pára. Aktivní humus tedy může kořeny ohřívat a rostliny tak chránit (především semenáčky) před zimou. Anorganická hnojiva (chemická hnojiva) se rychle vyplavují pryč a rostlinám žádné teplo nedodají.

Kompost, nedílná část zahrady

Pokud na zahradě kompost nemáte, měli byste se nyní zamyslet. Prakticky jakákoli organická hmota může posloužit a hnojit vaše záhony. Někteří zahrádkáři mají v oblibě veškerý odpad pálit. U větví které se hůř rozkládají je to ještě pochopitelné, ale u listí (i toho z ořešáku) je to prostě hloupost. Pokud k takovým patříte, uvědomte si, že nejenže přicházíte zbytečně o kvalitní hnojivo (hnojit popelem je neefektivní, protože ho rychle odplaví voda), ale ještě obtěžujete své okolí kouřem a smradem. 

Založte si proto kompost, nejde  nic složitého, pokud dodržíte pár zásad, příroda se o vše sama postará a další roky se vám několikrát odvděčí dobrou sklizní. 

Co tedy do kompostu patří? Prakticky veškerý odpad ze zahrady a některý odpad z kuchyně. Veškeré zbytky rostlin, listí ze stromů, stonky, nahnilá či nažraná jablka, slupky, posekaná tráva, drny, plevel a další odpad můžete s klidem do kompostu naházet. Do kompostu pak nepatří papír, plasty (různé provázky, kusy fólií a podobně), hřebíky (i když ty tolik nevadí, ale pozor na zranění) a další věci, které  nepodléhají přirozenému rozkladu. 

Při kompostování musí ke kompostu vzduch a musí mít přístup k zemi a vodě. Pokud bychom kompost upěchovali či zahrabali zemí a znepřístupnili přísun vzduchu, rozklad sice bude pokračovat, ale namísto procesu tlení nastoupí hnití. Z kompostu se začne uvolňovat sirovodík a bude vás obtěžovat velmi nepříjemný zápach. Proto bychom měli kompost jedno či dvakrát do roka přeházet, vše shnije rychleji a beze smradu. Kompost také nesmí vyschnout a musí se v něm vyskytovat bakterie v půdě. Není potřeba kupovat jakékoli urychlovače kompostu a podobně. 

Kompost, pokud je dobře založen a má vhodné podmínky se může na některých místech "rozpálit" až na 65 °C. Právě proto, že je kompost teplý v něm zimují různá zvířata. Proto také ježci zalézají do hromad s listím a někdy (jak se mě stalo) také do kompostu. Tyto teploty spolu s bakteriemi hmotu desinfikují a proto kompost dále nebude roznášet různé choroby. 

Listí a další zbytky by se měli za rok rozložit na krásnou jemnou černou kompostovou zem, která bude perfektně složit jako hnojivo. Výhodou kompostové zeminy je především její neagresivnost. I rostliny druhé trati, jako česnek, cibuli a další můžeme kompostem přihnojovat.

Hnůj

Koncentrovanější hnojivo oproti kompostu je chlévský hnůj. Zvířecí exkrementy se slámou můžeme používat různě. Buď můžeme hnůj nechat uležet, nebo čerství zarýt. Záleží na tom kdy a co chceme hnojit. Je potřeba pamatovat na to, že čerství hnůj je mnohem agresivnější než ten uleželý, ale někdy to nemusí být na škodu. V březnu, když vysazujeme první rostliny do skleníku můžeme použít čerství hnůj v přiměřeném množství. Pomůže nám dosáhnout vyšší teploty ve skleníku. 

S hnojem musíme zacházet trochu opatrněji než s kompostem, ale není potřeba se něčeho bát. Pokud bychom ale použili hnoje moc, můžeme rostliny přehnojit (nejsnáze dusíkem), nebo dokonce úplně spálit. 

Vždy záleží na tom co hnojíme, třeba brambory a rajčata snesou poměrně hodně, zato česnek čerstvý hnůj přímo nesnáší.

Zelené hnojení

Dusík je pro rostliny nezbytný, ale snadno se nám může stát, že ho rostlinám dáme moc, nebo naopak málo. Rostliny jej používají především ve svém růstovém stádiu. Pokud ho bude v půdě málo, budou listy bledé, světle zelené. Naopak pokud ho dodáme příliš, listy budou až modrozelené. Rostliny pak budou chtít stále růst a budou slabě kvést i plodit. 

Tento prvek se velmi snadno z půdy vyplavuje vodou, proto jakákoli chemická hnojiva nejsou moc účinná. Pokud chceme dusík udržet, je potřeba ho uvolňovat z humusové složky půdy postupně. A právě k tomu nám může posloužit takzvané zelené hnojení. 

Princip je velmi snadný. Na podzim, po sklizení našich plodin, zasejeme na záhon rostliny které rychle vyrostou. Ty pak před zimou zaryjeme do půdy. Humus který vznikne na čas uloží dusík a další prvky, které se pak budou postupně uvolňovat. 

Některé rostliny si dovedou brát dusík ze vzduchu, mezi ně patří především bobovité a motýlokvěté. Velmi často používanou plodinou je třeba hořčice, ale je možné používat i další jako hrách, vikev, fazole, vojtěšku, jetel a další. 

Protože vytvoříme hustý porost, pomůže nám také udusit plevely. Zelené hnojení je tedy čas od času velmi výhodné.